Tvůj vlak už dávno odjel .. na pláž posetou růžemi,
můj vlak se už dávno ztratil .. v siluetách kostelních zvonů.
Čekala jsem na rozhodnutí, ale ty jsi byla rychlejší,
zatímco já odcházela, ty sis užíval večera šansonů.
Vím, jsem socha .. z porcelánu.
Neznám cit, lásku, ani život. Nechci žít ..
Nemám potřebu ztrácet čas a noci o Tobě snít.
Uvědomuji si svých nedostatků a chyb,
nejsem slepý pianista, jenž žije pro jediný stisk.
Uvědomuji si, že smrt není řešením,
ale být stále tady je pro mě velký risk.
Chci tu být, žít a snít .. ale nevím o kom ..
Nechci tvrdit, že smrt je to, po čem toužím,
.. protože smrt je štace bez zpáteční jízdenky.
Je to moc krásné!
Dáša