Moje zkušenosti s psychiatrií (Pavel K.)

29. prosince 2011 v 16:43 | Denisa Kadlecová | Psychiatrie

Dnes mi přišel email od dalšího pacienta, který byl hospitalizován na psychiatrii .. V textu popisuje své zkušenosti a ke konci přikládá pár fotografií .. Na jeho přání text zveřejňuji. Čtěte dál -->

Psychiatrie! Každému člověku se asi vybaví blázni. Do svých 15 ti let jsem si myslel to samé, než jsem si na "vlastní kůži" zažil jaké to tam je. Na psychiatrii je pravda, že jsou nějací lidé "narušení", ale většinou jde o psychicky nemocné lidi, kteří ve většině problémů za to, že tam skončily, nemohou.

Lékař - člověk, který by nám měl pomoci, aneb další moje klamná iluze, alespoň pokud jde o psychiatry. Většinou to jsou lidé, kteří mají všechno nastudované z knížek a nevědí jak s takovým depresantem nebo sebevrahem mluvit. Vlastně mohu být rád, že si na mě lékař udělal čas. I když nějaký den to nestihl. A když jo, tak na 1 min a za tu dobu jsem mu nestihl nic říct. Byl to takový rozhovor typu: ahoj jak je? Jo dobře, tak já zas jdu!

Myslím, že jediní kdo mi tam pomohli, byli ostatní spolupacienti.

Ale přece není každá psychiatrie stejná? Ne..

Na Dětské psychiatrické klinice FN Motol se personál choval k nám pacientům docela slušně, až na nějaké výjimky.

V PL Bohnice ( Pavilon 28) to bylo o poznání horší. Nevěděl jsem, do čeho jdu, nikdy jsem na psychiatrii předtím nebyl. Ale už nebylo,,úniku,,! Největší šok pro mě byl, když sestra řekla: "Tak teď si odlož věci" a prohledávaly mi od ,,hlavy k patě,, vč. mých nejosobnějších věcí.

Když mi sestra zavedla na pokoj a řekla: "tady budeš bydlet" byl to pro mě velký šok. Pokoj, 3 postele, zápach, malé okénko, které se nedalo otevřít.

Seznámil jsem se s ostatníma spolubydlícíma, i když jsem měl z nich velký strach.

První dny byly pro mě strašné, troufl bych si říct, že to byly ty nejhorší dny mého života!

Na pokoji jsme nesměli mít žádné jiné věci kromě oblečení a učení. Můj spolubydlící byl kluk, který uspokojoval své touhy na své mladší příbuzné v rodině. Když mi ukazoval prezervativ, který si tam propašoval, měl jsem strach i večer usnout. Nevěděl jsem co od něj čekat. Říkal jsem si ,,co to k*rva je ?!!,, Další spolubydlící byl "feťák". Měl jsem z něj strach. Po delší době jsem si s tímhle klukem nejvíc rozuměl.

Připadá mi že PL Bohnice (Pavilon 28) slouží jako Diagnostický ústav a ne jako psychiatrie!

Měl jsem tam jednu potyčku s psychicky narušeným chlapcem. I když potyčku začal on, odnesl jsem to já.

Nejvíce mi štvalo, že mne museli brát medikaci Chtě - nechtě! (i Když léky měly hrozně moc nežádoucích účinků. Od nevolnosti až po sebevražedné sklony! ). Když někdo z nás odmítl vzít lék nebo něco udělat, přišly 4 "gorily" Sanitáři nás vzali a PŘIKURTOVALY k posteli. I když jste se pokusil bránit, byl to boj předem prohraný. Pak přišla sestra/lékařka a sdělila nám že jsme "psychicky nestabilní" a potřebujeme nějaký lék na uklidnění. Proti své vůli vám byla aplikována intramuskulární injekce,neboli injekce do svalu.

Jediné řešení, které mnoho lékařů vidí, je do svých pacientů cpát co nejvíce léků, já to raději nazývám chemií. "Budeš brát tolik a tolik prášků, a taky si to v hlavě musíš urovnat!"

Jeden lék nepomáhá, nasadí vám druhý, druhý také nezabírá, zvýší vám dávku, opět vám zvýší dávku a takový stereotyp je u vás do konce života.

Kvůli Antidepresivům jsem přibral na váze, zvýšila se mi chuť k jídlu,zhoršila paměť, neustále jsem spal a vůbec jsem celkově dysfunkční - otupělý a nevnímal jsem tak, jako předtím!

Lékaři mi doporučili, abych si vyhledal nějakou ambulantní "pomoc", kam jsem docházel na pohovory a především pro recepty na antidepresiva.

Většina léků mi nedělala dobře, přinejmenším sem byl otupělý.

Jednoho dne mi naskočila myšlenka ??,,Brát- Nebrat,, ?? - Zkusil jsem léky vysadit, Bylo mi hrozně špatně ( zvracení , průjmy , zhoršení psychického stavu.. úzkosti atd.. ) Po cca, 1-2 týdnech tyto stavy odezněly a mně se zas udělalo lépe. Ted jsem bez léku a cítím se mnohem lépe než s nimi. Proto radím všem, se vším se dá nějak vypořádat, léky bych volil jako poslední možnost. Antidepresivum = oblbovák!

Po celé této době mi ale vytáčí pořád jedna věta,, Děcka,myslete pozitivně,, !

"Na internetu se objevilo foto, kde je napsané, že to jsou nevyužívané prostory. Já se po těchto prostorách pohyboval každý den, tak vím co říkám. Píšou nevyužívané prostory proto, aby si lidé neřekli, jak to tam vypadá!!" (DPK MOTOL)

S vtipem Pavel ještě dodal :"Když to jsou podle nich nevyužívané prostory, co takhle si tady udělat technoparty nebo nějakou jinou kulturní příležitost pro pacienty, kteří jsou na odděleních zavření 24 hodin denně?"