My Swedish Challenge: Den šestý

17. ledna 2014 v 23:38 | Denisa |  Švédština


Přemýšleli jste někdy nad tím, proč vůbec existují citáty a jaký mají pro nás v dnešní době význam? Nesměla jsem zapomenout na "v dnešní době", protože většina citátů pochází z dob, které si ani nedokážeme představit. Pro mě osobně jsou citáty při učení jazyků dost důležité, stejně tak jako energetická tyčinka pro sportovce. Nepotřebuje jí, ale povzbudí ho.

Kdybych byla učitelkou cizího jazyka, svým studentům bych na závěr hodiny určitě neříkala, ať si na zítřek nastudují dalších padesát slovíček, ale řekla bych jim, ať si do vyhledávače napíší inspirational quotes for language learners a pak se až pustí do slovíček. S chutí a důvodem, proč se je učit. To všechno se potom totiž odráží na "už zase ta angličtina", "nesnášim angličtinu" nebo "nepotřebuju angličtinu - když cizinci mluví v Česku anglicky, proč bych já nemohl mluvit česky v cizině?"
 


My Swedish Challenge: Den pátý

15. ledna 2014 v 23:45 | Denisa |  Švédština
Když vidím venku ten úplněk, napadlo mě, že bych si mohla pozjišťovat, jak se vůbec úplněk švédsky řekne a i další věci s tím spojené. Úplňků jsem ve Švédsku zažila několik a setkala se rovněž s lidmi, kteří mají během úplňku problém se spaním. Začátkem července byl v té době dost silný a já si jenom říkala, kdo může asi tak bez problému usnout? Když ani závěsy nebo pár piv na usnutí nezabere, to je pak těžké. Ono také ale asi záleží člověku, jak to vnímá a cítí.

Vyřešila jsem to jednoduše - vyrazila jsem do ulic Stockholmu a doufala, že mě to nějakým způsobem uspí. Naopak. Někoho pohyb unavuje, mě zase ale maximálně nabíjel energií. Taneční kluby byly v té době plné a když už jsem na nějaký volný narazila, vstup byl až od 21 let. Škoda.

My Swedish Challenge: Den čtvrtý

14. ledna 2014 v 23:44 | Denisa |  Švédština
Jak už několikrát zmínil ve svých videích brazilský hyperpolyglot Rafael, dělá to, co ho baví. Mluvil o divadle, italštině a o tom, že nejlepší a nejrychlejší způsob, jak se naučit více jak 100 (!) slovíček za den, je učit se to, co mě baví. Dávat tomu pozornost, opakovat si to, sepisovat na papír a znova a znova a znova, dokud mi to slovíčko hned nenaskočí. To je pak kombinace, učit se jazyk, který mě baví a rozebírat do detailu srdeční záležitosti nebo oblíbené hobby.

Pamatuju si doby, kdy jsme se na škole učili ovoce, zeleninu a popis třídy nebo kamaráda. No jo, jenže to byla zrovna věc, kterou jsem vůbec nemusela, protože jsem byla už o několik stránek dál a opakovat si to se začátečníky, to mě nebavilo. To byly vlastně první momenty, kdy jsem se kolem letadel začínala nějak tak motat a já v té době už z části věděla, jak se letadlo popisuje v angličtině a trochu i němčině. Z němčiny si pamatuji sice jen Tragfläche a Auftriebshilfe, ale doufám, že přijde i na tenhle jazyk. Kromě toho, u mě to prostě bývá tak, že co se mi nelíbí nebo mě to nebaví, to si nechci nechat zapustit do hlavy. A je vlastně jedno, jestli se to týká jazyků nebo ne.

Mě osobně vždycky zajímalo, jak se jmenují jednotlivé části dopravního letadla a samotného kokpitu. No jo, jenže když už jsem to znala v češtině, proč se to nenaučit i v angličtině. A když už to znám v angličtině, proč ne třeba zase v ruštině a slovinštině. Dnes padla na řadu i švédština. Na internetu jsem se švédského popisu letadla nikde nedočetla, a tak jsem musela dvě hodiny v kuse pátrat, co a jak se jmenuje a poptávat se po diskuzích a na různých chatech. Google Translator šel absolutně stranou, protože ve většině případech překládá nesmysly a další věci, jako je popis lesa, cesty, domu, pokoje, auta apod. jsem našla na stránkách memrise, o kterých jsem už několikrát psala.

Vytvořila jsem si sama pro sebe pár obrázků věcí, které mě zajímají. V tomhle případě to bylo letadlo, loď, cesta k jezeru a cestička v lese. Spoustu lidí asi nezajímá, jak se v cizím jazyce řekne zábradlí, kamínky u silnice, kamenná zeď, bříza nebo dřevený plot, ale mě tohle naopak dost zajímá. Když jsem si už jistá, že jazyk nějakým způsobem ovládám, ráda zkoumám i detaily. Navíc, člověka občas překvapí, jak se v životě setkává s věcmi, u kterých by to nikdy nečekal.

Dnes jsem se sice nenaučila 100 slov, jako někteří hyperpolyglots, kteří s tím problém nemají, ale i 46 je pěkné číslo. A je fakt, že zaměřit se pouze na jednu věc a podrobně ji rozebrat se hodí, je to efektivní a slova jsem si dost rychle zapamatovala.


My Swedish Challenge: Den třetí

13. ledna 2014 v 23:55 | Denisa |  Švédština
Dnes bych na úvod chtěla veřejně odpovědět na otázku, která mi přistála v emailu a týká se cizích jazyků.

"Jsem už ve věku kdy jazyky lezou prostě hůř do hlavy. Umim rusky, trochu německy ale jinej jazyk mi ho hlavy už nenaleze. Zkoušela jsem angličtinu, ale ta je dost těžká a italština- tak ta vubec. Prostě to nejde!! Co mám teď dělat??"

Jazyky jsou, stejně jako všechno ostatní kolem nás, energie. Není to předmět, který si koupíte a během pár hodin ho budete ovládat. Je to záležitost, která chce chvíli času, trpělivosti a zájmu. U jazyků absolutně nezáleží na tom, kolik člověku je nebo kolika jazyky už mluví. Tohle je zrovna věc, která mě v České republice zaráží. Lidé se ještě do ničeho ani nepustili, ale už diskutují o tom, jak je to špatné, nelogické nebo složité, ovšem nejlepší na tom všem je, že pokud o jazycích budu už předem říkat, jak jsou zbytečné nebo těžké, pak prostě takové budou a nepůjde to. Co mě ještě více zaráží, je to, že většina lidí hledá neustále něco špatného. Občas sleduji internetové diskuze a nestačím se divit, kolik negativních věcí dokáží lidé najít na článku, který se týká Chorvatska, britského novorozence a dalších věcí, na kterých není absolutně nic špatného.

Další zajímavostí je, že spoustu lidí tvrdí to, že na jazyky nemají čas. Ale na stres, rozčilování se nebo nudu čas mají. Já také nemám čas, ale na nudu nebo stres. Pokud pracuji od osmi do osmi, je fakt, že času tolik není, ale kdo chce, vždycky si ho najde. Jedete do práce autem nebo veřejnou dopravou? Pak si stačí nasadit sluchátka a poslouchat, pustit si cizí rádio, do autobusu si vzít knížku nebo učebnici. Většina z nás koukne na telefon několikrát denně, tak proč si nenastavit jako tapetu na mobilu třeba obrázek s několika novými slovíčky a každý druhý den jí změnit? Tak to dělám já s čínštinou. Proč si člověk nezmění jazyk telefonu z češtiny třeba na angličtinu? Milovníci filmů si můžou svůj oblíbený trhák pustit v původním jazyce s českými titulky nebo naopak, milovníci vaření si můžou sepsat několik vět, položit si je vedle sebe a během vaření si je neustále opakovat nebo se sám sebe ptát. Co držím v ruce? Pánev. Co dělám? Vařím. Co vařím? Večeři. Proč vařím večeři? Protože mám hlad. Proč mám hlad? Protože jsem ještě nic nejedl(a).

Pokud je na tom někdo až tak špatně, může si jednoduše vzít malé papírky, rozhlédnout se kolem sebe a na každý papírek napsat věc, kterou vidí. Později si může papírky připevnit na tu věc, kterou představují. Každý den se určitě podívají do skříně, na stůl, na knihovnu, třeba i na zrcadlo, umyvadlo, okno, dveře, lednici nebo hromádku knížek. Prostě všechno, co kolem sebe vidím, to si na papírek napíši a rozvěsím. Pokaždé, když se na tu věc podívám, už vím, jak se řekne. Papírky si můžete ze všech předmětů později odstranit, ale z hlavy se vám to jen tak už neodstraní. Tomu věřte. A v tom je to kouzlo.

Jeden z mnoha dalších důvodů jsou finance. Proč ale utrácet tisíce měsíčně za učitele? Jste si jisti, že učitel je tím správným krokem? A proč si raději nepořídíte učebnici z eBay za $3 nebo z aukra za pár kaček? Barvy v tiskárně také něco stojí, ale vytisknout si úplné základy o deseti stránkách vyjde rozhodně na méně, než platit za učitele, za školu, cestování autobusem nebo metrem. Na internetu je nespočet kurzů, videí, učebnic, audionahrávek nebo knížek zdarma. Všechno je absolutně zdarma! Můžete si najít i svého kamaráda třeba z Thajska a učit se thajsky. Můžete si volat přes skype, pořádat Google+ hangouty, nabídnout výměnů jazyků (co vím, nejčastěji se chtějí česky učit lidé z Ruska), dopisovat si s lidmi, a nezáleží na tom, zda si budete posílat dopisy nebo psát prostřednictvím internetu. No jo, jenže ono je pohodlnější si zaplatit učitele. Pak by si ale neměl člověk stěžovat, jak drahé to bylo. A že jsem to už několikrát slyšela. No jo, výuka jazyků není levná záležitost a sranda kolikrát je, že Češi si berou za výuku španělštiny víc, než rodilí Španěl.

Také výmluvy jsou běžné, slýchám je opravdu často a ani jednu z nich absolutně nechápu. Nechápu, proč se lidé spoléhají na ostatní nebo na to, že se už někdy snad ten moment, kdy se budu chtít učit, objeví. Kdo chce, ten má. Kdo nechce, ten nemá. Jednoduchost, ve které je ohromná síla.

Často potkávám na G+ Hangoutu veterána z USA, kterému je 62 let a před rokem se začal učit rusky. Kromě ruštiny ovládá plynule angličtinu a španělštinu. Důvodem, proč se začal učit až v 62 letech, nebyl nedostatek času, ale to, že se prostě předtím učit nepotřeboval. Až teď našel oblibu v jazycích. Proč ne? Žádnou vědu na tom hledat nemusíte, ale co si budeme povídat..

Odpověď na otázku zní tedy jednoduše a prostě: Jde to, pokud člověk chce. Pokud nechce, je zbytečné se tím zaobírat a vůbec jazyky řešit. Co nechci dělat a nebaví mě to, nedělám to a naopak.

Sluchátka Genipu - zkušenosti a dojmy

12. ledna 2014 v 22:27 | Denisa |  Recenze


Sluchátka jsou pro mě neodmyslitelnou součástí výuky cizího jazyka. Ikdyž si můžu audio kdykoliv pustit na reproduktoru, sluchátka jsou pro mě volbou číslo jedna. Nic mě nemůže vyrušit, protože jsem ponořená čistě jenom do zvuku a připadá mi, že tak i lépe vnímám výslovnost. Napojit se můžu navíc v autě, letadle, na lodi nebo kdekoliv jinde.

Ráda bych se zde podělila o svoje pocity a dojmy ze sluchátek Genipu, která se prodávají ve třech barevných variacích. Ráda píšu o věcech, se kterýma jsem spokojená a které mě baví, jednoduše a prostě mě nezajímají věci, které sama nemám ráda nebo jsou negativní, a proto zde žádné zápory ani hledat nemusíte. A že k recenzím i mínusové hodnocení patří, já na sluchátkách žádný mínus nenašla.

Mně osobně se nejvíc líbila první varianta - červená s černou krásně ladí a po všech černých nebo bílých sluchátkách mám konečně také nějaké barevné. Při prvním pohledu na ně se mi vybaví sluchátka od Dr.Dre, ale že by byla kvalita horší? Je naprosto stejná, a že s Dr.Dre mám zkušeností dost.

A proč jsem se sluchátky spokojená? Nabízejí kvalitní a vyvážený zvuk, vypadají pěkně, mají zajímavý tvar a kromě toho se hlavně nemotají! S posledními sluchátky jsem strávila více času rozmotáváním příhlouplého kabelu, který se mi neustále nějaký způsobem všelijak motal. Sluchátka mají tendenci se pořád narovnávat, při ohnutí kabelu se hned vrátí do stejného tvaru, ve kterém byly a s nějakým zamotáním jsem se za celou tu dobu nikdy nesetkavala.

Musím se znova opakovat a konstatovat, že vysoká cena se ne vždycky rovná vysoké kvalitě nebo vysokému výkonu, a tento případ je toho pěkným příkladem. Takových příkladů je ale hromada a mě jenom fascinuje, kolik lidí lpí na značkách a později se diví, proč ta věc nefunguje, trhá se nebo zázračně rychle odejde. Vím o čem mluvím.

Pokud si je hodláte koupit nebo si je už koupili, napojte si je na počítač a každou neděli se stavte na Google+, kde se během dne konají tři hangouty - anglický, německý nebo třeba rumunský! A pokud nemáte čas v neděli, každý den probíhají hangouty v mnoha jiných jazycích.

Tři z nás (Já, Fin Timo a Ruska Masha), už červeno-černá sluchátka mají, tak kdo bude tím dalším?

Cena: 139,-Kč| Odkaz na obchod



My Swedish Challenge: Den druhý

11. ledna 2014 v 23:51 | Denisa |  Švédština
Poslech a výslovnost. Pro mě jedna z nejdůležitějších věcí vůbec. Vybavuji si známého, který se chtěl začít učit švédsky (přitom ve Švédsku žil), ale místo toho, aby si sednul k počítači a začal třeba poslechem nebo švédským rádiem, ze kterého člověk vždycky něco pochytí nebo alespoň pozná, jaká je švédská výslovnost, se rozhodnul dlouhou dobu čekat na knížku Švédština pro samouky, který vyšla někdy v dubnu nebo květnu 2012. Místo švédského rádia poslouchal to české, sledoval českou televizi na internetu a byl v kontaktu z velké části s Čechy. No jo, jenže když knížka spatřila světlo světa, najednou jeho zájem úplně zmizel. Vysoká cena, více jak 400 stran a záhadně najednou nedostatek času.

Nevim, jak pro ostatní, ale pokud jsem v zahraničí a žiju pořád českým životem s českými lidmi, cizí jazyk se jen tak nenaučím. Kdybych si tak měla vybrat, asi bych rovnou zůstala v Česku, četla o tom, kolik lidí právě stojí na pracovním úřadě a poslouchala krimi zprávy už od svítání, abych se znechutila a nechala do sebe proudit adrenalin, který by mě do cizího jazyka přinutil.

Když se nad tím tak zamyslím, pár týdnů před odjezdem do Švédska jsem se učila z on-line PDF knih, konvezací a slovníků, které jsem měla doma. Po týdnech dřiny jsem se najednou ocitla ve Stockholmu na T-Centralen a kolem mě byla už jen švédština. No jo, pocit, že dokážu lidem alespoň trochu rozumět, najednou zmizel. Jako by ani nikdy nebyl.

Začínala jsem základní konverzací se slovníkem a gramatikou od Lingea a knížkou Русско - Шведский Разговорник, kterou jsem za pár rublí koupila na molotoku. V ruské knížečce výslovnost nebyla, a tak jsem se spoléhala na knížku českou. Naučila jsem se slova vyslovovat tak, jak se vyslovovat vůbec nemají a nejhorší na tom je, že jsem je měla v hlavě už zafixovaný. A tak jsem musela s výslovností úplně od začátku. Neříkám, že všechno bylo špatně, ale když jsem později do telefonu vyhrkla "vem vil du práta me" nebo "vem prátar ja me", jak píší v knížce, lidé si museli říkat, s jakým případem se to setkali.

Až později mi došlo, že bez audia se cizí jazyk prostě a jednoduše učit nedá.

Švédština je sama o sobě nádherná. Má nádhernou výslovnost a připadá mi dost jemná. Nebo možná mi to tak ani připadat nemusí, protože jemná skutečně je. To mi potvrdila v metru i spolucestující, která se mě sama od sebe zeptala, jakým zvláštním jazykem jsem to mluvila do telefonu (česky). Vzhledem k tomu, že jsme obě jely až na konečnou, na Ropsten, jsme v konverzaci dále pokračovaly a bavily se o jazycích, Česku a Švédsku.


My Swedish Challenge: Den první

10. ledna 2014 v 23:16 | Denisa |  Švédština
Švédštinu se sama učím už delší dobu, ale nevěnuju se jí každý den. Občas se u mě projeví nálada na ruštinu, občas na maďarštinu, španělštinu nebo nizozemštinu. Občas si usmyslím, že se chci naučit deset čínských znaků, a proto si udělám den čistě jen na čínštinu. Vytisknu si deset vybraných znaků a koukám na ně tak dlouho, dokud si je nezapamatuji.

Potom si je třeba i dvacetkrát za sebou napíši na papír a tak pokračuji tak dlouho, dokud si budu jistá, že vím, co znamenajím představují, jak se píšou. K výuce čínštiny je výborný projekt např. Chineasy, se kterým přišla na svět nápaditá ShaoLan a pomocí několika skvělých technik učí lidi mnohem, mnohem rychleji a efektivněji čínsky. K čínštině ale až později. This is Swedish challenge!

To ovšem neznamená, že si hraju na přepínač, který si dělá kdy chce a co chce kdykoliv se mu zachce. Nerada se věnuji týdny, měsíce nebo léta jen jednomu jazyku. Stejně tak se nevěnuji pouze a jen tomuto blogu, protože přispívám na další stránky, spravuji jiné weby, natáčím videa, fotím, tvořím a přemýšlím nad vším, co mě zajímá. A hlavně dělám to, co mě baví. Tím chci říct, že věnovat se jedné věci je pro mě nemožné. Každá záležitost musí mít ve svém životě určité místo a nezáleží vlastně vůbec na tom, zda se týden učím rusky a další zase jen slovinsky. Učím se více jazyků najednou a mám z toho nádherný pocit.

Pocit naplnění, radosti, pocit, že jsem za tento den opět něco udělala a jsem tak o pár slovíček nebo vět chytřejší.

Z počátku jsem měla z toho zvláštní pocit, ale nakonec jsem na internetu našla desítky lidí z různých koutů světa, kteří se učí i 12 jazyků v jeden moment a vůbec se jim nic nemotá, nemají v ničem zmatek. Dobrým příkladem může být třeba Moses, Rafael nebo Hugues, který mám můj obdiv. Pokud se člověk skutečně učit chce, z hlavy se mu to jen tak pro nic za nic nevypaří.

Dnes jsem se pustila do testu, který bude trvat rovný týden. Budu se celý týden věnovat švédštině, trénovat výslovnost, číst, psát, poslouchat, zdokonalovat to, co ještě neumím nebo umím jen z části. Po tuto dobu sem budu psát o zdrojích, ze kterých čerpám, o tom, co mi pomáhá, co jsem se naučila, co si pamatuji a v neposlední řadě také několik tipů, jak se učit cizí jazyk takovým způsobem, který právě zkouším a který je třeba podle Felixe účinný. Slovíčka, poslech, žití jazykem, až pak gramatika.

Takové testy dělalo už několik lidí, např. Richard Simcott, který se ale pokoušel naučit maďarsky za 30 dní na takovou úroveň, aby rozuměl a dokázal si objednat kávu. Ten ovšem začínal od úplného začátku a navíc používal pouze Pimsleur metodu, kterou já osobně nemusím. Všechno, co je placené a drahé neznamená vždy to, že je to kvalitní. Naopak.

Tento týden se budu věnovat čistě jen švédštině, ale..tady je to velké ale. Učit se cizí jazyk je málo. Neučím se cizí jazyky proto, abych pouze rozuměla cizincům, ale proto, abych pochopila lidi z té dané země, abych pochopila jejich způsob myšlení a zjistila, jak se liší jejich kultura od té naší. Jazyk se nesmí jen učit. Jazykem se musí i žít, zkoušet v něm přemýšlet, pochopit cizí kulturu a zamyslet se nad tím, proč zní třeba jemněji nebo tvrději, než jiný jazyk.

Švédština byla pro mě ze začátku něco, co je pro některé z vás teď třeba farsi. Sice to je dost špatné přirovnání, ale zkuste si to jen představit. Ten pocit, kdy o tom jazyku pořádně nic nevíte - neznámé tóny, neznámá písmena i neznámá kultura.


Represent T-Shirt | Broken Shield

19. září 2013 v 15:48 | Denisa Kadlecová |  Recenze
Už delší dobu jsem nad psaním recenzí přemýšlela, ale až teď jsem se k tomu dostala, spíše tedy odhodlala. Recenze je pro mě zajímavý způsob posouzení daného předmětu pomocí písmen a i přesto, že jsem takových recenzí napsala v angličtině na zahraničním internetu už hromadu, v češtině to bude moje taková premiéra, která rozhodně nebude poslední.

V dnešní recenzi bych vám ráda představila úžasné tričko Broken Shield od české firmy Represent, která bude v říjnu slavit již třináct let od jejího samotného vzniku.


Na první pohled vypadá tričko víc jak jednoduše, proto jsem si také ale vybrala bílou barvu - v jednoduchosti je síla, a v tomto případě to můžu jen potvrdit. Bílá barva pro mě osobně představuje čistotu a svobodu, oproti černé, která ve mně vyvolává všelijaké emoce. Bílou barvu kolem sebe nevidím tak často, a to nejen kvůli častému "na bílé je všechno vidět", ale i proto, že mnoha lidem přijde jednoduše a prostě obyčejná. Obyčejná, nevýrazná a zastaralá.

Na prsou je fialovo-modrý zlomený štít (proto také název Broken Shield), ve kterém je zvláštní, bílý tvar. Na první pohled tento tvar vypadá jako "věšák s obráceným srdcem", ve skutečnosti se ale jedná o skryté písmeno R - první písmeno značky Represent.

Na zadní straně trička je pak fialová textová bublina s logem značky a šipkou směrující doprava. To už samo o sobě člověku napovídá, aby se šel na tričko podívat i z přední strany :) Ne však každý to tak vnímá.


Tričko je vyrobeno ze zajímavého materiálu, se kterým jsem se nikdy předtím nesetkala - pevný a zároveň i příjemný na dotek. Jedná se o materiál, se kterým bych neměla problém ve městě, ale ani při výšlapu na Triglav. Komfort je pro mě tou největší předností, a v tomto případě to určitě platí. Nejen, že se mi takové zajímavé tričko dostalo vůbec prvně do rukou, ale ani jsem se s ním nikdy a nikde nesetkala, a to je možná škoda. Už se těším, až ho vytáhnu na další zahraniční cestu, kterou ještě tento rok plánuji.


Máte nějaké takové tričko? Jaký materiál je vám nejpříjemnější? Ráda si přečtu vaše názory v komentářích pod tímto článkem!


Nálada pod psa

21. srpna 2013 v 14:14 | Denisa |  Fotky

Den v ráji - Curonian Spit, Lithuania

10. června 2013 v 19:30 | Denisa Kadlecová |  Litva
Suché drny trávy, sněhobílý písek, vyvoněné borovicové lesy, písečné duny a pusté ticho, které jen čas od času přerušila báseň nesoucí se z vln Kuronské laguny. Kdo by tušil, že takové přírodní skvosty a krajinu s nádechem vzdálené exotiky můžeme najít i u nás v Evropě. A ne tak daleko.

Kurská kosa - 98 km dlouhý poloostrov skrytý pod pláštěm jemného a na pohled nedotčeného písku se rozkládá na území Litvy a Ruska (Kaliningradská oblast). Velkou část poloostrova pokrývají písečné duny, a to je možná důvod, proč se tato bašta (nejen pro oči) přezdívá Baltskou Saharou.

Zdlouhavou cestu autobusem z Rigy s několikadenními zastávkami ve městě Panevežys, metropoli Vilnius nebo známém Kaunasu, jsem završila ve městě Klaipeda, které je mimojiné největším přístavem Litvy, vlastně jediným námořním přístavem v zemi. Žádný přímý spoj ze Stockholmu do města soch, jak jsem si Klaipedu sama pojmenovala, podle výskytu hromady soch, neexistuje, a tak jsem si vybrala sice dlouhou, ale za to zajímavou cestu v kombinaci s autobusovou a lodní dopravou. Od Klaipedy jsem očekávala stejnou atmosféru jako ve Vilniu - velký ruch, hromada turistů, žádné obchody, ale za to spoustu kaváren nebo restaurací - ale přísloví "jiný kraj, jiný mrav" se mi zde skutečně potvrdilo. Stačilo se jen posunout o 300 kilometrů na západ, přečkat tři a půl hodiny v polofunkčním autobuse, který mi posloužil jako výborný pojízdný kurz ruštiny s rodilým mluvčím a člověk se najednou ocitne v úplně jiném světě, který ale pořád nesl jméno Lietuva, česky tedy Litva.

Po poklidné a ničím nerušené noci na hostelu, který jsem měla celý jen pro sebe, jsem se po výborné litevské kávě, černém čaji a kaviárové pastě s pěnovou bagetou vydala do nedalekého přístavu. O Kurské kose jsem se dozvěděla až za městem Kaunas, ze kterého jela sympatická a upovídaná Běloruska Vera. Díky ní jsem se možná také o trochu víc začala soustředit na mapu, která mi ležela na dně batohu zasypaná hromadou dalších dokumentů.

Cesta malým trajektem trvala necelých deset minut. Loď byla sice plná k prasknutí, ale po příjezdu se všichni neznámo kam rozprášili jako písek, který čítal mojí první stopu od začátku ne moc pěkného dne. Vlastně pěkný byl, ale počasí mi zrovna moc nepřálo. Jednu chvíli spadlo pár kapek, potom se zase na oblohu na chvíli zatoulalo sluníčko. Ne příliš nadšené turisty jsem později potkala naskládané u budovy záchranné služby, která jim posloužila jako taková malá kavárna. V tu chvíli jsem si říkala, proč jsou všichni usazení a neužívají si té nepopsatelné nádhery. Možná mám na cestování trochu jiný pohled, ale celou dobu jen sedět u kávy a diskutovat by mě na takovém místě doslova užíralo a jsem si jistá, že by mi i káva přestala chutnat.

Všichni byli pryč a já se vydala po jemném písku na první kopeček - podle mapy se jednalo o písečnou dunu - podle mých očí to byl jen malý vrcholek, na kterém byly staré vojenské bunkry a pár neposbíraných borůvek. Pro začátek dost dobré. Ono záhadné místo na mě působilo dost zajímavě. Cítila jsem, že se zde něco před pár lety skutečně odehrálo. S každým malým vánkem, který kolem mně proletěl, mi naskočila husí kůže a cítila jsem, jako by mi někdo z dálky našeptával, abych šla raději pryč a zbytečně se nezdržovala. Za kopečkem jsem po odchodu objevila značku "vstup na vlastní nebezpečí", nebo tak nějak jsem si to po svém přeložila..jen škoda, že jsem ji neobjevila dříve..Po třiceti minutách chůze vyvoněným borovicovým lesem jsem se ocitla po dalším kopečkem, který dělil můj dost známý svět od toho neobjeveného.

Chvíli přemýšlím, kam se vydat. Prodloužit si cestu a vzít to přes písečné duny nebo do toho rovnou skočit a po dřevěné lávce dojít k moři? Věděla jsem, že mě víc láká druhá varianta, a také, že jsem do toho šla. Po dřevěné lávce jsem se vydala do prudkého kopce a nedočkavostí už začala žhavit objektiv zpoceného fotoaparátu. Před zrakem se mi během minuty vykreslil pohled jako z National Geographic dokumentů. No, možná ještě o trochu lepší, realita je realita, kamery občas také dost zkreslují. Všude jen bílý písek, duny a moře, na které jsem se tolik těšila. Kurská kosa mi dost otevřela oči, které si už pomalu začaly zvykat na pobaltský život a krajinu. To, co jsem ale chtěla vědět a vlastně i vidět, se mi skutečně potvrdilo. Na dotazníky nebo ankety moc nedávám, výsledky ankety na serveru Lonely Planet ale skutečně potvrdit můžu - Kurská kosa se umístila na druhém místě nejlepších pláží Evropy. A oprávněně!



(Po rozkliknutí se fotky zvětší)


Kam dál